Vytrvalost Borotín 2016
aneb "přežili jsme třídenní maraton"
Je neděle 26.6. a my se na poslední chvíli rozhodujeme, že se Jarda přihlásí na složení zkoušky základního výcviku jezdce pro vytrvalost (ZZVJ-E), která se má konat o týden později. Je asi více než jasné, že Jarda nebyl pořádně na jízdárně několik let, a tedy to nebude procházka růžovým sadem... Okamžitě se pouštíme do tréninku. Jarda s Jiskrou tvrdě makají téměř denně, aby to spolu zvládli, a den ode dne jsou lepší a lepší. Začíná to vypadat docela nadějně, na rychlo sháníme potvrzení o absolvování loňských hobby závodů, vyplňujeme přihlášky na závody a ke zkoušce, platíme poplatky...díkybohu za email a internet, jinak bychom neměli šanci to všechno stihnout.
V sobotu 2.7. k nám přijíždí přátelé Jana a Martin spolu se svými kobylkami Nikou a Čekankou. Na pár dní u nás dostávají všichni 4 azyl. Hned se pouštíme do dalšího jízdárnování, protože zkoušky bude dělat také Martin s Nikou. Chudáci pánové dostávají od nás docela čočku, ale zvládají to poměrně s přehlem. Večer sedíme u nás doma, s lahvinkou (hm, dvěma lahvinkama) vína a poprvé za celou dobu otevíráme okruhy a otázky k vytrvalostní teorii. Báječně se u toho bavíme, některé otázky jsou díky novým úpravám pravidel poměrně nejasné nebo mají více řešení...
V neděli nás čekají poslední dva tréninky na jízdárně. Jarda s Jiskrou začínají jít s výkonností dolů, je znát únava obou. Odpoledne se už jen připravují na správné předvádění koně, veterinu, a naposledy si zajedou drezurní úlohu...
Večer se pánové vydávají na technickou poradu k zítřejšímu závodu a připravit ohrádky pro koně.
Pondělí ráno, odjezd je naplánovaný na 7h ráno. Koně jdou do Borotína po kopytě, je to zhruba 8 km. Jarda s Honzíkem, Jana jede na Jiskře a Martin vede z Niky na laně Čekanku. Polovina cesty je jakžtakž dobrá, než potkávají další jezdce jdoucí stejným směrem. Jana musí předat Jiskru Martinovi, protože kobyla je silně nepříčetná, což není nic dobrého pro její nemocné šlachy v rukách... Také Honzík se rozhodl, že je ideální čas na to ukázat svou pravou haflingskou tvář a krom mírnější nepříčetnosti také ukazuje, že i on se umí postavit na zadní...
Po příjezdu do Borotína Honzík šílí, ve veterině je prakticky neovladatelný, válcuje lidi kolem sebe a ujímá se ho kamarádka Jitka, aby to všichni kolem přežili ve zdraví. Modlíme se, aby se do startu trochu uklidnil... příprava chlazení, nahánění dětí po závodišti, příprava koní a start... kupodivu to jde dobře, Honzík s Jardou šlape pěkně, Jitka s Krakenem je ženou nekompromisně dopředu a tak zdolávají 18 km trať v neuvěřitelné průměrné rychlosti 12,8 km/h. Chladíme okolo 12ti minut, Honzík prochází úspěšně veterinou a tak je první pondělní mise za námi. Díky úspěšnému dokončení hobby závodu získává Jarda třetí potvrzení do kvalifikace pro ZZVJ. A to se blíží. Napětí stoupá, sedláme Jiskru a Jarda s ní a spolu s Martinem a Nikou vyráží opracovávat na jízdárnu. 
Během hromadného opracování se neděje žádná tragedie a první část zkoušky je tak za námi. Následuje drezurní úloha Z1, jednoduchá, nenáročná, ale přesto místy záludná. Jiskra naskakuje kontra, až do teď to udělala jen hodně výjimečně, Jarda není "naučený" si to kontrolovat a obcválávají tak celý kruh. Druhý cval je naštěstí v pořádku, přesto naděje na získání licence jde silně dolů a naše nervozita stoupá. Následující veterinární část zkoušky ale udělá naproto v pořádku. Teoretické testy trvají snad sto let, a když kluci konečně přichází, tak nevíme vůbec nic. Musíme si prostě počkat do vyhlašování. Napětí a stres je na vrcholu svých možností.
Konečně přichází na řadu vyhlášení výsledků soutěží a ZZVJ-E. Máme to! Jarda i Martin získávají potvrzení o úspěšném složení zkoušek!! Ta úleva, že veškerá dřina posledních dní nebyla zbytečná, je obrovská! Vyhlášení pokračuje hobby soutěží. Jezdců bylo kolem 33, Jarda s Honzíkem se umístili na neuvěřitelném 19. místě, Jana s Čekankou a Martin s Nikou obsadili 2. a 3. místo a vítězem soutěže se stala Jitka s Krakenem. Parádní zakončení prvního náročného dne, které nám mimo jiné ukázalo, že nejzásadnější problém má blonďák ve chvíli, kdy se po něm chce, aby jen prostě stál a nic nedělal... Ještě večer odjíždí Honzík, Nika a Čekanka zpět k nám, zatímco Jiskru čeká noc na závodišti.
A máme tady úterý. Je opět brzo ráno a my se autem vydáváme do Borotína, připravit se na start do L. Jiskru se mnou ten den čeká 59 km trasa... Na start jdeme trochu narychlo, organizaci jsme úplně nevychytali, ale naštěstí jsme to stihli.
9:00 odstartováno. Mám pod sebou jakési "cizí" zvíře, které se rozhodlo, že nebude vůbec spolupracovat. Cváláme neovladatelně z kopce po hnusně štěrkové cestě, při snaze o převedení do klusu děláme drobné vlnovky doleva/doprava a po druhém kilometru už se mi honí hlavou, že závod ukončím a vzdám se. Kobyle slibuju všechny možné řezníky a handláky, mám dojem, že brzy nastane naše smrt. 
První chladící bod téměř prosvištíme jen s jednou lahví a naprosto nezvladatelně frčíme dál. Dojíždíme skupinku koní před námi, předjíždíme je a konečně se s kobylou začíná dát aspoň trochu mluvit. Nedej bože ale, aby jí někdo zkusil předjet. Střídavě jdeme trochu slušně a střídavě divoce a nezvladatelně, ale blíží se 14tý kilometr a hnědá dáma začíná trochu vnímat a uklidňovat se. Konečně. Parta koní za námi se někde zasekla a my tak jdeme docela dlouhý úsek úplně samy. Klušeme na zahozené otěži a všechno začíná vypadat úplně jinak. Samozřejmě jen do té doby, než nás dohání a předjíždí jeden kůň. Jiskra okamžitě zase nahazuje mód "nojo vlastně, závodíme!" a pustí se za ním. Domluva už s ní je zlehka možná, i když to není zdaleka ideální. Opět nás dohání parta 4 koní, které jsme před časem nechaly někde za sebou. Nevadí nám to, mají v plánu jít pomalu, delší úsek jdeme krokem a kobylka hezky uklidňuje. Poslední delší klusová cesta a už se blížíme k závodišti. Sesedám z koně a vedu jí krokem na ruce až do cíle.
Chladíme pěkně, přibližně 6 minut, a už můžeme do veteriny. Dopadla dobře a my se tak můžeme za 40 minut chystat na start do druhého kola. To je o 5 km kratší, startujeme do něj samy. Brzy však doháníme koně před námi, nějakou dobu jedeme před ním, a pak mu ujíždíme dál. Jiskra se chová úplně jinak, většinu trasy jedeme na volné otěži, i když pořád poměrně dost svižně. Daří se nám i nějaké krokové úseky a hlavně konečně v průběhu trasy kobylka pije. Nejen z kýble, ale také z rybníka. Druhá veterina už není tak ideální.. Druhé tepy po klusání má Jiskra vyšší, veterináři nás zvou na re-check, tedy 15 minut před startem do dalšího kola si kobylku ještě zkontrolují. 
Máme starosti, jestli to na ní není moc. Naštěstí re-check dopadá dobře a tak startujeme do třetího kola. Čeká nás tentokrát stejná trať na 18 km. Jdeme výrazně pomaleji, nechci Jiskru přetáhnout. Začínám si užívat poměrně klidného koně, který je ochotný jít krokem na zahozené otěži nebo zpomalovat klus na slovní pokyn.. ano ano, takhle by to mělo vypadat, že. Mám čas se i rozhléhdnout po kraji nebo si utrhnout v kroku pár třešní. Na posledním chladícím bodu nám utíká jeden kůň, kterého jsme dohnaly, a to Jiskra absolutně nedokáže překousnout. Zcela bez pardonu se z ní okamžitě stává stejná fůrie jako na úplném začátku. Cválá divoce z kopečka do zatáčky, málem padáme na suché trávě, která je extra klouzavá... naštěstí to ustála, koně doháníme a předjíždíme. Rybník tentokrát musíme vynechat. Kdybychom se tam zastavily na pití, okamžitě by nás onen druhý kůň předhonil a já jsem odhodlaná již ho nepustit před nás (opravdu už jsem neměla chuť znova zažívat ten pocit neovladatelného koně pod sebou, který chce za každou cenu předjet koně před sebou). A tak běžíme, docela dost dlouho, chci tomu koníkovi za námi ujet, abychom pak mohly jít s kobylkou v klidu krokem před cílem na té hnusné štěrkové cestě. Záměr se docela daří, část štěrkovky jdeme opravdu krokem. Když se v určité vzdálenosti za námi objevuje klusající kůň, zbývá do cíle už jen kousek a tak naklusáváme, brzy opouštíme štěrk a po měkké louce dorážíme klusem do cíle. Uff.
Už "jen" projít veterinou... bylo to o chlup. Hodnota 60 tepů je fajn, po klusu ale veterinářka opět měří 80! Nelíbí se jí to, ani nám ne. Přivolává si na pomoc druhého veterináře, který Jiskru znova změří. To už je kobyla opět na 60ti. Úleva veliká, máme to! Právě jsme s Jiskrou úspěšně dokončily naše první "Lko" na 59 km! Při vyhlašování se nestačíme divit. Z 13ti soutěžích jsme dokonce na 6tém místě. Jiskra vypadá skvěle, pro mašli si doběhne vedle mě klusem a rozhodčí konstatují, že by klidně mohla běžet znovu. Čeká jí poslední noc v Borotíně.
Je středa, přijíždíme před polednem a hned se s Jiskrou řítíme na vstupní veterinu do další soutěže. Tentokrát se jedná o ukázku PONY s vodičem. Trasu 2 x 800 m jede Toník. Po předchozích dvou dnech jsme už totálně ztahaní, znavení a rozlámaní. Sotva chodím a představa toho, jak běžím vedle klusající Jiskry, mě děsí. Ale co by člověk pro ty svoje ratolesti neudělal, že...A tak vyrážíme na start. Trochu se bojím, jak se asi bude Jiskra chovat. Je plná energie, evidentně by si klidně dala dalších 50 km. To je vlastně dobrá zpráva, i když se to zrovna moc nehodí.
Uběhout vedle koně 800 m, ještě k tomu z většiny trati do kopce, je po dvou dnech závodů mazec. Nevím, zda víc protestují totálně namožené nohy a záda nebo netrénované plíce. V cíli první etapy si Toník zkouší chladit Jiskru ze sedla, pak odsedláváme a jdeme do veteriny. Vše v pořádku, jede se na druhé kolo. Tentokrát běží Jarda, já už bych to vážně nedala. Trasu uběhli bez potíží, Toník opět chladí ze sedla a jdeme do veteriny. A je to. I když vodič Jarda poněkud kulhal, veterinářka usoudila, že nám to dá :)
Čekáme na poslední vyhlášení. Do cíle dobíhají poslední koně, kteří v ten den jeli Mistrovství ČR. Atmosféra je příjemná, všichni děti hodně podporují a myslím, že děti si to docela užívají, i když ještě ne všemu rozumí.
Toník s Jiskrou doběhli na krásném 3.místě ze 4 účastníků. Bodejť by ne, když první dvě děti umí jezdit zcela samostatně ve všech chodech a ještě k tomu měli profesionální běžce jako vodiče :) Jsme spokojení, i když totálně unavení, a Toník je šťastný za pohárek (podkovičku), který získal.
Zbývá posledních 8 km do cíle, resp. domů. Jdu s kobylou v klidu, občas zaklušeme. Jiskra je plná síly a energie, jakoby den před tím nic neběžela. Těší mě to, i když to znamená, že se občas o tempu musíme dohadovat...
Celkové zhodnocení tohoto třídenního (svým způsobem 10ti denního) maratonu je nakonec na výbornou. Když to shrnu:
Jarda s Honzíkem zvládli 18 km závod (pro Honzíka to byla úplně první akce), Jarda s Jiskrou splnili ZZVJ-E, já s Jiskrou uběhla soutěž L na 59 km a nakonec Toník s Jiskrou bez problémů absolvovali pony ukázku na 1,6 km. ... a teď jdeme aspoň na dva dny v kuse spát! :)
Souhrnné výsledky:
Honzík - hobby ZM na 18km:
průměrná rychlost 12,741 km/h, vstup do veteriny 12:05, 19. místo z 35ti startujících
Jiskra - L na 59 km:
1. kolo na 23 km, čistá rychlost 15,1 km/h, po vstupu do veteriny (6:38) se snížila na 12,976 km/h
2. kolo na 18 km, čistá rychlost 14,59 km/h, po vstupu do veteriny (13:13) se snížila na 12,381
3. kolo na 18 km, čistá rychlost 13,187 km/h, vstup do veteriny 16:02.
celková průměrná rychlost 12,850 km/h, 6. místo z 13ti startujících
Jiskra - pony na 1,6 km:
průměrná rychlost 7,033 km/h, 3.místo ze 4 startujících
Autorem všech fotografií s podpisem ToTa je Tomáš Tajč , děkujeme za nádherné snímky. Autoři ostatních snímků jsou vyznačení podpisem ve fotografii :)