Statek u Rezků

Přejeme všem v novém roce hlavně hodně zdraví a pak samozřejmě také to štěstíčko, lásku a pohodu.

Dnes jen krátká zpráva o Aty. Po zvýšení dávky léků došlo k výraznému zlepšení.Během pátku ještě moc nechodila a dostala několik záchvatů, v sobotu to však již opět byl náš malý živel. Křečové záchvaty jsme nyní nezaznamenali žádné, bohužel ale stále moc nejásáme - stále několikrát za den dostane tu svojí "absenci", což je vlastně záchvat také, jen je to tak lehké oproti křečím...jenže když jich má i 15-20 za den, není to úplně v pořádku.:(
Uvidíme po těch 14ti dnech, až se hladina účinné látky v krvi zase ustálí.

V sobotu 13.12. jsme se rozhodli uspořádat výlet s chodským psem. Troufnu si říct, že se vydařil na výbornou. V pátek nám napadlo trochu sněhu a překvapivě to vydrželo až do sobotního odpoledne. Ráno a dopoledne nám k tomu dokonce ještě svítilo sluníčko. Všichni účastníci byli naprosto bezvadní a to nejen ti lidští, ale i ti psí. Jen holt ta naše malá můrka to musela kazit svými "absencemi".

Výlet měl necelých 11 km se zastávkou v polovině. Vyrazili jsme ze Sudoměřic u Tábora na Starý zámek a dál pak pokračovali do Borotína, kde nás uvítala velice příjemná restaurace Na Rynku. Po obědě jsme pak pokračovali zpátky do Sudoměřic, ale samozřejmě jinou cestou. Trošku nám to zkomplikovala uzavírka jedné polní cesty, naštěstí se to ale dalo obejít a tak jsme mohli pokračovat naší vytyčenou trasou.
Pesani se dosyta vylítali a vyřádili, páníčkové se pěkně vyvětrali a pokrafali :). Udělali jsme také nějaké fotky, takže můžete mrknout ZDE


Tentokrát jsem začala tou veselejší zprávou a budu pokračovat tou horší.
V úterý 16.12. podstoupila Aty odběr vzorku mozkomíšního moku. Výsledky jsme znali hned, leč nás nijak nepotěšily, protože vlastně nijak moc nepomohli. Její mozkomíšní mok je zdravý jako řípa, bez jediné známky problému. Co to znamená? Jen to, že se nejedná ani o infekci, zánět a ani o nádor.
Jaké jsou tedy další možnosti? Už jich nezbývá mnoho...1) epilepsie, 2) vrozená vada, s největší pravděpodobností hydrocefalus.
Nechali jsme jí tedy hned odebrat také krev, kterou jsem ve středu zavezla do laboratoře na změření hladiny barbiturátů.
Ve středu během dne se začaly dostavovat nové záchvaty. Tentokrát opět v jiné podobě. Začátek stejný, jako při absenci. Pak jí náhle začala škubat zadní noha, pokud jsme jí nechytili, tak se svalila na zem a hrabala a hrabala, ale jen tou jednou nohou. Žádné sliny, žádné bezvědomí. Během dne jich takhle dostala odhadem pět. Pak se jí škubání přeneslo i do druhé nohy, občas to šlo i do předních pacek. Když záchvat skončil, nedokázala se hned postavit na nohy, marně se snažila. A když se konečně postavila, tak po několika krocích zase upadla.
Brzo ráno nás vzbudila obrovská rána. Vylítli jsme do předsíně, podívat se co se děje. Aty ležela na boku, v křečích jako obvykle. Nejspíš se při pádu musela hrozně bouchnout o skříň.
Sedli jsme si k ní na zem a zůstali tam s ní až do sedmi, kdy dostávala další prášek. Celkem tedy 2 hodiny. Za celou tu dobu dostala několik dalších cukavých záchvatů, za celou tu dobu se nedokázala zvednout, ačkoliv chtěla. Když jsme jí postavily, tak jí okamžitě zadní nohy opět podklesly.
Odhadem v půl osmé se její stav konečně trošku zlepšil, nejspíš díky léku, který dostala v sedm. Konečně zase začala vrávoravě chodit, napila se, dokonce si chtěla trošku hrát. Bohužel vůle často nestačí a tak její koordinace nefungovala tak, jak by měla. Každých odhadem 20 minut přišel nějaký ten slabší záchvatek nebo absence. Tento stav trvá až do teď (18h). Většinu dne prospala, je z toho všeho hodně unavená.
V poledne jsme se dozvěděli výsledky krve. Má velice nízkou hladinu barbiturátů v krvi, bylo nám řečeno, že jí máme přidat dávku. My ale nabýváme pocitu, že ani zvýšení dávky nepomůže, protože se nám nezdá, že by to byla epilepsie a pokud ano, tak pak je to velice silná forma. Její současný stav je již spíš utrpením a my se připravujeme na nejhorší.

Zde je ještě odkaz na tuto problematiku, kterou dobře rozepsal MVDr. Šrenk z Kliniky Jaggy: http://www.jaggy.cz/cz/clanek.php?id=c_4253e7d9417b8

Po sto letech rychlá aktualizace...hlavně tedy nové fotky, které najdete ZDE a také krátká zpráva o Aty.

Bohužel nás smůla provází stále a tak se u Aty začaly projevovat zdravotní potíže. A nemalé. 31.10. se u ní objevily první těžké záchvaty, které vypadají, jako epileptické. Nebudu to příliš rozvíjet, ale pro ty, kdo nemají představu, jak něco takového vypadá...pes začne silně slintat, upadne do bezvědomí - praští sebou na zem na bok a v silných křečích hrabe nohama, jako kdyby chtěl plavat.

Rozbory krve prokázaly, že problém není v žádném vnitřním orgánu, je to pouze v hlavě. Co to tedy může být? Epilepsie - odborník se přiklání k tomu, že to není možné, neb ta se projevuje až u starších zvířat (a ne u 5ti měsíčních štěňat). Nádor na mozku - to se mu také nezdá. S největší pravědpodobností se jedná o nějakou vývojovou vadu (víc neupřesním, nejsem zcela v obraze). Protože ale vyšetření, které by to potvrdilo, je dost nákladné, jdeme na to vylučovací metodou. Aty nyní dostává léky na epilepsii. Pokud se to po ustálení hodnoty účinné látky v krvi nezlepší, bude to znamenat, že se s největší pravděpodobností o epilepsii nejedná. Co budeme dělat v takovém případě zatím nevíme, ale asi nakonec přeci jen přistoupíme na tu magnetickou rezonanci.

V současné době je Atýsčin stav následující: asi tak 5x za den se u ní objeví "absence", vypadá to tak, že ačkoliv nás vnímá, je zároveň v úplně jiném světě, nenechá na sebe šáhnout, nejeví zájem o hračku ani jídlo, většinou stojí na místě a jen otáčí hlavou a poslouchá na všechny strany, občas zmateně pobíhá nebo má stažený ocas v lehké křeči. Pak se najednou probere a začne kolem nás radostně lítat, skákat...zkrátka její reakce je stejná, jako po záchvatu.

Čas od času (tedy ne každý den) se u ní objeví slabý záchvat ve formě lehké křeči a slinění, který velice rychle přejde.
Protože jsme zatím ve fázi vyčkávání, nemůžu napsat víc informací. Vše jsem teď napsala ve zkrácené verzi, neb vypisovat všechny záchvaty a probdělé noci, zabere to pár stránek.



A aby bylo trochu veseleji, v nové fotogalerii najdete spoustu fotek za celý podzim, uvidíte na nich záběry z našich procházek, výletů a dalších aktivit. Byli jsme s Aty také na klubové výstavě v Kolíně a její druhé místo nás velice mile překvapilo.

Zatím ještě stále není mnoho času, ale slibuju, že po Novém roce, až se snad všechno zklidní, udělám konečně ty nové stránečky, už se na ně moc těšíme!

Udělala jsem narychlo fotogalerii naší malé Aty, můžete na ní mrknout ZDE.
V neděli jsme byli na očkování a páni doktoři našli u Aty zánět v uších, tak teď léčíme...chová se ale vzorně, dneska už se při kapání do uší ani nevzpouzela...
A jaké jsou další novinky ze života štěněte? Krom demoličních sklonů jsou zde také věčné "hysterické" scény :o)) Např. ve tři ráno si vzpomene, že by si mohla trochu zabrečet, protože ti zlí lidé jí nechali samotnou venku...od půl páté se pak začne připomínat, že má hlad (což má smůlu, vstáváme až v pět), samozřejmostí je srdceryvný nářek pokaždé, když ji zavřeme do výběhu a odejdeme pryč, a když někam jedeme autem, zásadně první část cesty opět probrečí (a pak že choďáci mají cestování autem rádi...). Ale na její obranu musíme říct, že autem jela všeho všudy zatím osmkrát a sama venku je jenom v Praze, takže když to spočítáme, tak v kotci strávila zatím jenom 8 dní a 7 nocí...
Když jí necháme na volno po zahradě, velice ráda lehá ve vchodu do domu. A také je absolutně žravá a chutná jí pomerančový džus. Během těch 14ti dnů, co ji máme je znát, že vyrostla, postavila se jí ouška a rychlost běhání (stejně tak, jako celková energie) se zvedla na dvojnásobek. Minulý pátek jsme se byli vycachtat v rybníku a náš malý odvážlivec si vlezl do vody až po břicho... zatím má poněkud zmatené pocity ohledně toho kam patří, jelikož se přátelsky otáčí ke všem lidem a byla by schopná s nima bez problémů odejít...
V pondělí jí bylo přesně 9 týdnů a vážila 6,8 kg.
To je pro dnešek vše, pokračování zase příště :o)