Pasecký distanční závod 1.10.2016
Je pátek 30.9., připravujeme a balíme věci pro koně i naší 5ti člennou rodinu, hážeme to do auta a ještě kydáme a krmíme zbývající koně. Chybí nám aspoň hodina, abychom to všechno stihli včas, ale naštěstí přepravce se také zdržel a tak s odřenýma ušima nakládáme Jiskru o hodinku později než bychom si bývali přáli.
Cesta je hladká a v podvečer přistáváme v Novohradských horách, kde shon krapet pokračuje, abychom se do tmy stihli ubytovat, odběhat veterinu a zařídit vše potřebné. A tak zatímco já běžím s kobylou na prezentaci a veterinu, Jarda s dětmi staví ohrádku a stan a nosí vodu. V Pasekách je nádherně, sluníčko už sice skoro zapadá a začíná se ochlazovat, ale jasná obloha dává najevo, že dneska určitě pršet nebude.
Jiskra prošla vstupní veterinou, už bydlí v ohrádce a spokojeně přežvykuje seno, zatímco my se řítíme k bufetu na nějakou večeři a hlavně na rozpravu. Technická porada je opět precizně zpracovaná, video nás provádí celou tratí, je vidět, že si s tím pořadatelé dali velkou práci.
Sobota 1.10. je tady. Čistím, sedlám, na poslední chvíli jdeme 2 minuty před startem oznámit, že budeme startovat odloženě. Kobyla ještě dostává číslo na zadek a odcházíme od startovní čáry pryč, aby Jiskra netušila, že těch 10 koní, co se tam pohybuje, patří k nám... koně odjíždí pryč a my se procházíme v pozadí. Je to dobré. Po pár minutách se vracíme ke startu a vyrážíme.
Start je po louce z prudkého kopce dolů, takže volba je jasná - jdeme krokem. Tráva od ranní rosy přeci jen ještě trochu klouže a hlavně, proč si vybláznit koně hned na začátku. Dole pod kopcem vidím jednoho koně, asi také startovali odloženě, Jiskra si koně ale asi nevšimla. Bez problémů sejdeme krokem dolů a pak naklusáváme. Kobyla se probouzí, ehm, dohadujeme se o rychlosti klusu, dohadujeme se o tom, že cválat se nebude a je to celé takové nepříjemné. Ale nebojím se o život jako posledně, protože kobyla je jakžtakž svolná k diskuzi. Po necelých 3 km, převážně po loukách, přecházíme silnici a noříme se do lesa. 
A Jiskra šlape, krásně, chvilkama svižněji, ale je ovladatelná a milá, zahazuju otěž a kochám se krajinou.
Stále stoupáme! U prvního chladícího bodu Jiskra pije (poprvé a naposledy během tohoto kola), smývám z ní houbou stresovou pěnu ze začátku, pak chvíli pokračujeme na ruce a opět nasedám. Do prudkých serpentýn jdeme krokem, šetřím jí, převýšení je značné. Přichází na řadu štěrkovka, hnusná a nekonečná cesta, Jiskra kluše neúnavně dál, jako zázrakem najednou vůbec neřeší klády podél cesty (ty totiž běžně žerou a útočí na hnědé kobylky!). Štěrkovka končí, hurá! Minulý rok jsme se při přechodu ze štěrku na silnici málem přizabily, a tak teď ještě před křižovatkou přecházíme do kroku. Na slovní pokyn! Neuvěřitelné. Nečekala jsem to. Zastavujeme a seskakuju, cpu Jiskře mrkev a jsem spokojená. Pár metrů po silnici a je tu druhý chladící bod. Tentokrát využívám připravených kyblíčků, Jiskra pít nechce, tak alespoň chladím. Pokračujeme po silnici a chystáme se na dlouhý, relativně měkký úsek, který máme v plánu jít cvalem. Jiskra cválá pomalým hop hop, můžu povolit otěž a opět se kochat krajinou. Paráda. Cváláme dlouho, cesta má dobré 3 km. Blíží se poslední chladící bod, kde opět využívám kyblíčků a kde Jiskra opět nepije.
Posledních 10 km před námi, defacto krásné louky. Netěším se. Tuším problémy, až do teď jsme jely totiž úplně samy, před námi ani za námi žádný náznak koňského ocasu, zatímco na loukách se trasa klikatí, aby nabrala kilometry a je tam vidět daleko. Po dalších 2 km problémy skutečně přichází - Jiskra v dálce zahlédla koně. Najednou jako by si vzpomněla "nojo, my vlastně závodíme!" a navrhuje mi panický úprk a neovladatelnost. Hádáme se spolu na dvakrát, ale nakonec v debatě vítězím. A protože mám dojem, že ve cvalu se cítí kobyla spokojeněji, testuju, jestli to půjde. A jde to, opět klidné pomalé hopy hop místo šíleného stejně rychlého klusu.
To je nový objev, zdá se, že Jiskře to fakt vyhovuje a budeme muset zařadit do tréninku víc cvalu, aby to fyzicky zvládala. Posledních 5 km do cíle. Střídáme podle potřeby klus a cval. Koně, kteří se porůznu objevují a zase mizí v dálce před námi, v dálce vedle nás či v dálce za námi, jedoucí zrovna jiným směrem po té klikaté trase, nechávají Jiskru chladnou. Neuvěřitelné. Není sice tak v pohodě, jako předtím v lese, ale přesto je to veliká změna v jejím chování oproti posledním závodům. Do cíle jdeme krokem a na ruce. Chladíme 9 minut, zbytečně dlouho asi, protože tepy má na 56ti. Pauza. Kontroluju kopyta, vypadají neuvěřitelně dobře, u jednoho lehce zrašpluju mikro odštíplou stěnu.
Startujeme do druhé kola. Opět krokem, ke konci kopečka už ale naklusáváme, protože 2 minuty po nás má startovat další kůň a čím později nás dožene, tím lépe. Slyším zuřivý dupot a připravuji se na první zkoušku ohněm. Jiskra je stále relativně klidná. Otáčím se na slečnu za námi s dotazem, zda bude předjíždět. Nebude, kůň se zapojuje za nás a drží naše tempo. Bezvadné, kobyla zůstává v klidu, ačkoliv kluše o fous rychleji než bych chtěla, ale nechávám jí, protože se tváří v pohodě a spokojeně. Čeká nás to dlouhé stoupání. Zahlédnu koně před námi, opět se připravuji na problémy a ... nic, kůň před námi jde pomalejším klusem a my ho poměrně brzy, ale v naprostém klidu dojíždíme a předjíždíme. Nový koník (mimochodem pěkný huculek) se zapojuje do vláčku za nás a tak jedeme tři. Stoupáme k prvnímu chladícímu bodu, opět omývám Jiskru houbou a jsem šťastná, že kobyla pije. Slečna s prvním koněm vyráží dál, zatímco já ještě chladím. Neuvěřitelné, znova čekám problémy, které se nedostavily. Pravděpodobně díky tomu, že huculek za námi chladí stejně dlouho jako my, takže aspoň někdo tam s Jiskrou zůstal.
Vyrážíme na další pouť, kůň před námi mizí v serpentýnách, občas ho zahlédneme, ale kopec je přeci jen výživný na to, aby se ho Jiskra snažila dohnat. Zdoláváme opět štěrkovku a zastavujeme na druhé chlazení. Huculek se stále drží, ale chladí déle než my a tak vyrážíme napřed. Brzy nás dohání jiný kůň a opět se drží za námi, celou dlouhou cvalovou cestu a vlastně až na třetí CP. Tam má slečna vlastní tým a nabízí mi jednu lahev, a tak poprvé za celé závody nemusím sesedat z koně, abych Jiskru ochladila.
Ve chvíli, kdy jsme na CP dorazili, od tamtud akorát odjížděla skupina 7mi koní. Začínám tušit, že těch posledních 10 km nebude tentokrát tak v pohodě jako v prvním kole. Začátek ještě ušel, ale po dojezdu na louky to začalo... Jiskra nahazuje svoje zběsilé klusové tempo a odmítá se ho vzdát. Předjíždíme klusem postupně úplně všech 8 koní. Trasa se vine po loukách a ve chvíli, kdy se odklání zcela do opačného směru než je cíl, kobyla zastavuje. Jak vtipné. Stojí a odmítá se hnout! Dojíždí nás skupina 5ti koní, začíná předjíždět a Jiskra zjišťuje, že vlastně nechce, aby jí někdo předjel, takže se konečně zase hýbe z místa.Hmm, tohle budeme muset taky ještě poladit. Skupince opět ujíždíme, místy příjemným cvalem, místy zběsilejším klusem. Poslední kilometr do cíle. Ještě stále klušeme, protože koně za námi také. Už nemám chuť pouštět je před nás a dohadovat se tak zase s Jiskrou o tempu.
Koně za námi přechází do kroku, úlevou vydechuju a seskakuju z Jiskry. Vedu jí asi do půlky kopce, pak se ale za námi objevují dva jiní klusající koně a tak raději rychle nasedám (nee, vážně netoužím vlát za koněm do krpálu jak drak na provázku čekající na vítr...). Ještě kousek klušeme, koně za námi ale nakonec přechází do kroku a tak i my můžeme zase odpočívat. Jsme v cíli. Uff. Celý, živí a snad i zdraví!
Chladíme dlouho, druhé kolo šla Jiskra rychleji a také už se projevuje únava. Se závěrečnou veterinou jsme ale spokojení - druhé tepy po klusu jsou stejné jako první, peristaltika se změnila ze snížené na normální a krom sliznice oka (klasika za B) má všechny ostatní údaje v naprostém pořádku.
Hurá sláva, máme to! Kopyta i po druhém kole vypadají velmi pěkně, až neuvěřitelně pěkně. Čekání na vyhlášení si zpříjemňujeme výborným domácím zvěřinovým gulášem a drštkovkou. Kluci řádí s místními dětmi a krom toho nejmenšího o nich vlastně skoro vůbec nevíme. Je příjemné teplo a všichni jsou ochotní a milí.
Na vyhlášení nás čeká příjemné 6.místo a zároveň i neuvěřitelné 2. místo v Jihočeském poháru. Máme radost! Čekáme na odvoz, v 8h večer nakládáme a jedeme domů.
Absolutně utahaní, ale velmi spokojení z krásných závodů, které jsme si všichni báječně užili.
Shrnutí výsledků:
1. kolo na 28 km průměrná rychlost 12,189 km/h (skutečná ale o něco víc, vzhledem k odloženému startu) , doba chlazení 9:10, tepy 56
2. kolo na 28 km průměrná rychlost 15,103 km/h, doba chlazení 24:03 minut, tepy 60
Celkově jsme ujely 56 km za 4h 9min, průměrnou rychlostí 13,49 km/h a z 11ti jezdů jsme se tak umístily na 6.místě.